akce

Toulání Šumavou aneb „Pevnost Boyard“

Někdo by se mohl zamýšlet nad tím, jak spolu souvisí Šumava a „Pevnost Boyard“, když obojí se nachází velice daleko od sebe. Vysvětlení je pro nás ale poměrně jednoduché. V polovině listopadu jsme již podruhé vyrazili do Nových Hutí na Šumavu, abychom si zde užili týden „Školy v přírodě“. Protože ale škola není všechno, bylo potřebné vytvořit nějaký doprovodný program. A o ten se nám parádně postarali naši dospělci – teta Jitka a strejdové Vašek a Honza. S nimi navíc s velkým nasazením spolupracovali i „zdravuška“ Eva, která nechyběla u žádné z plánovaných a uskutečňovaných akcí a činností a rovněž strejda Petr, který ačkoliv plnil především úlohu „nočního strážce všech“, našel si i čas v odpoledních hodinách a zdatně pomáhal při hrách.
Hlavní volnočasovou činností byla totiž celotýdenní hra, nesoucí se v duchu slavné soutěže francouzské televize – Pevnost Boyard, trošku přizpůsobená na naše šumavské podmínky.
Po příjezdu do pěkného horského hotelu Kodrea, ubytování a nezbytném vybalení věcí jsme poprvé vyslechli znělku „pevnosti“ a byli přivítáni organizátory – „Vodníkem, otcem Furou a Pačesem“. Následovalo vysvětlení, co nás čeká a nastavení pravidel pro hodnocení. Znělka nás pak pravidelně provázela celou hrou.

V průběhu týdne pak naše skupiny bojovaly o získávání času pro otevření pevnosti, klíčů k pevnosti a indicií pro uhodnutí správného hesla. Hned v počátku navíc každý účastník dostal pro start do soutěže 120 vteřin, které mohl ztratit nevhodným chováním, ale také získat další navíc dobrým skutkem nebo aktivitou . Osobní čas se nakonec přičítal do hodnocení skupiny. V klubovně jsme měli vystavené hodiny pro znázornění získaného času, lepily se získané indicie a klíče. Rovněž byl k dispozici přehled o osobním čase každého účastníka, kde bylo průběžně doplňováno, jak čas ubývá či přibývá.

A jak to vše probíhalo ? Tak například hry byly hodně zaměřené na týmovou práci, ztíženy slepotou, takže si například mohl vlastní kůži každý vyzkoušet, jak těžké je žít s tímto handicapem. Seznámili jsme se také s Morseovou abecedou, ve které byly zpravidla předávány jednotlivé pokyny a zprávy. Zahráli jsme si rovněž hru za tmy, kdy bylo potřebné posbírat střídavě ve skupině co nejvíce kartiček pouze s baterkou, pak třeba zase správně uhodnout, ve kterém balonku se skrývá další z klíčů. Po namáhavém výstupu na vrchol šumavského Boubína bylo nutné najít v terénu uschované další klíče a ještě navíc porazit siláka v zatloukání hřebu. A když se zrovna v průběhu celé hry týmu nedařilo, byl zde Otec Fura s náhradním úkolem.


Týden ubíhal jako voda a celá soutěžní hra pomalu vrcholila. V závěrečné etapě jsme se například museli vypořádat s nástrahami v podobě uzavřené schránky plné obtížného hmyzu – pavouků – skrývající další z indícií. Zde bylo nutné překonat především strach. Nakonec se ale odvážlivec v každé skupině našel. Po zjištění, že ve schránce jsou vlastně pavouci z drátků a bavlnek, již bylo hračkou příslušnou indícii objevit a pavoukům ji vzít. Následovala práce vybraných „špionů“, kteří museli vysledovat, kde je v okolí ukryta další z indícií a správně týmu vysvětlit, kde ji mají hledat. I tento úkol byl ale nakonec splněn a tak mohla začít závěrečná fáze- překonání náročné (lanové) cesty do pevnosti, zvolení správného hesla pro otevření vchodu na základě získaných indícií a nakonec otevření uzamčené brány a nabrání co nejvíce zlatých „boyardů“. Pak již nezbývalo, než najít ukrytý poklad. Vše toto se nakonec oběma skupinám podařilo a tak na místě byly výbuchy radosti z úspěchu a získané odměny.



Další překvapení ale měli ještě organizátoři – Vodník, Otec Fura a Pačes. Úplně za závěr totiž vyhodnotili nejlepší účastníky celého zápolení a hry, založené na spolupráci, kamarádství a vzájemné důvěře mezi jednotlivými hráči. I to se setkalo s velikým nadšením.

Abychom ale nezapomněli i na školu. Byli jsme vlastně na škole v přírodě. Naši učitelé Michal, Andrejka a Petra se nám věnovali nejen v čase určeném pro vyučování, ale také velmi často spolupracovali s vychovateli při realizaci dalšího programu. Škola byla nejen protkána celou řadou úkolů a získávání vědomostí na straně jedné, ale i výukou v zábavné formě na straně druhé.


Vše toto pak bylo doplněno pohybem a touláním se na zdravém horském vzduchu v okolí. Okolní Šumava totiž skýtala spoustu možností, kam se můžeme podívat, najít místa pro zábavu i potěšení a nabírat celkové síly. Navíc se k nám v tomto období zachovala velice vlídně. Téměř každý den nás vítalo pěkné, sluníčkem prosycené počasí, zatímco v nížinách pod námi byla viditelná hustá mlha.

Můžeme si zde namátkou připomenout krásná místa, jako je nedaleká Kvilda, oblasti Jezerních a Cholupských slatí a bažin, Boubínský prales s nejvyšším vrcholem Boubína ve výšce 1362 m.n.m., který jsme všichni zdolali, Horská Kvilda a další překrásná místa. Našel se i čas na navštěvu EKOAGRO farmy na Hájné Hoře nad Vimperkem. Zde jsme se pomazlili se zvířátky a navíc povozili na nádherných koních.

V samotném městě Vimperk jsme navštívili místní sklárny, kde nás sám majitel, pan Kozel, zasvětil do tajů výroby skla a na místě předvedl, jak se třeba nechá „vyfoukat“ krásný, barevný sněhuláček.



Měli jsme ale také trošku netradiční zážitek. Když jsme se vydali z návštěvy Jezerní slatě zpět do našeho horského hotelu po turistické značce, abychom se naučili podle mapy orientovat v neznámém terénu, zastihla nás v lese tma. Již tato skutečnost semkla naše řady dohromady a začali jsme všichni spolupracovat jako jindy ne. To ale nebylo ještě vše. Navíc jsme ve tmě ztratili příslušnou turistickou značku a nezbývalo, než se orientovat pouze podle mapy. Na té ale vzhledem k jejímu stáří zrovna chyběla poměrně nová cesta, na které jsme se nacházeli a tak jsme po ujití určité vzdálenosti skončili úplně jinde, než jsme původně chtěli. Vše nakonec ale dopadlo dobře, strejda Vašek bleskově zajistil náš přesun do hotelu a tak jsme všichni nakonec v pohodě stihli i dobrou, připravenou večeři. Něco do sebe to ale přece jenom mělo. Přesvědčili jsme se totiž, že dokážeme v neočekávané, náročné situaci spolupracovat a spoléhat se jeden na druhého. I když jsme byli po této netradiční vycházce dost unavení, našel se ještě čas na večerní film. Strejda Vašek nám pustil nádherný film o Králi Šumavy, který se týká právě míst, kde jsme se pohybovali a ukazuje Šumavu ve své poněkud drsnější podobě.
Byl to zkrátka super týden, na který budeme ještě hodně dlouho vzpomínat. Samozřejmě máme i nějaké obrázky, které jako téměř vždy pořizoval strejda Vašek a můžeme se tedy s nimi pochlubit. Něco navíc je pak ještě v naší Galerii, tak se klidně podívejte. Tak ahoj Šumavo, zase někdy příště.